Jak to vypadá na trhu práce v České republice?
Nejdříve trocha statistiky.
Jak moc jsou Češi pracovití?
Jak moc je Česká republika pracovitá v rámci Evropy? Patříme mezi ty nejpracovitější, jak můžeme vidět na grafu výše. Nevím, jestli to spíš považovat za plus, či mínus. Každopádně je fakt, že lidé s kratší pracovní dobou jsou produktivnější a jejich plat odpovídá, nebo častěji převyšuje platy více pracovitých států. Není divu. Například Nizozemí v průměru týdně odpracuje 29 hodin, což při 5 pracovních dnech odpovídá zhruba 6 hodinové pracovní době. Tento vzor byl měl jít příkladem všem zemím, neboť v práci trávíme 3/4 svého života a nezbývá nám tak čas na to opravdu žít.
I v České republice se žačalo uvažovat o zkrácení 5 pracovních dní na 4, které by mohly být údajně realitou do roku 2030. A samozřejmě by se mělo zamyslet i nad dobou placené dovolené, která je sice v rámci státního sektoru 5 týdnů, ale v rámci soukromého sektoru je stále nepovinná a někteří zaměstnavatelé 5 týdenní placenou dovolenou dávají jako benefit.
Jak tedy vypadá nabídka na trhu práce?
Čísla ukazují nejlepší stav zaměstnanosti a nabídku práce. Realita je ale jiná.
V článcích se můžeme v poslední době dočíst, že Česká republika se potýká s nejmenší zaměstnaností od dob po revoluci v roce 89. Ano, je pravda, že ekonomická situace u nás není opravdu vůbec špatná a žijeme v porovnání s ostatními státy Evropy velmi dobře. Nacházíme v dobré a klidné zóně, bez jakýchkoliv válečných a demonstračních aktů a nemusí se prozatím aktivně účastnit migrační krize. Není ale často tato situace příliš přeceňována, aby nás přenášela do apatie a nutila nás přehlížet, jak to ve skutečnosti uvnitř této bubliny je?
Nabídka trhu práce je široká, ale jde o to, jakou práci nabízí, za jakých podmínek, a hlavně komu jsou tyto nabídky určené, tedy spíše nejsou. Probíhá zde silná věková diskriminace ze stran zaměstnavatelů. Lidé ve věku 40+ už jsou pro kvalitní pracovní trh odepsaní. Těmto lidem pak nezbývá nic jiného než přistoupit na chabé pracovní podmínky nebo zůstat na úřadu práce, a to nedobrovolně. Špatné pracovní podmínky jsou této skupině lidí nabízeny s tím, že jsou si zaměstnavatelé vědomi, že lidé přes 40 let nemají příliš na výběr a spoléhají na přijetí horších pracovních podmínek.
Mezi tyto špatné podmínky patří např. nízké a neadekvátní mzdy, vyplácení minimální mzdy na pásku a zbytek na ruku (čili příspěvek do důchodového pojištění je minimální), neplacení za práci přesčas, svátky a noční hodiny. Někteří zaměstnavatelé jeden měsíc nedají práci ve svátek, aby nemuseli platit peníze navíc, ale druhý měsíc dají zaměstnanci o to více hodin za tento svátek, aby naplnil fond pracovní doby.
Dalším velkým problémem jsou dlouhé směny. Ve většině případů jsou nabízeny 12 hodinové směny, někdy až 15 hodinové s tím, že je člověk musí odsloužit na nohou.
Takovéto nabídky nejsou přijatelné a k vydržení ani pro čerstvé absolventy, natož pro starší ročníky. A proč by měl člověk, který už odsloužil tolik let, prostát, vydržet tak vydřidušskou práci, když ti, co právě vyšli ze škol jsou plní sil!
Jenže to je právě to, tito čerství absolventíci sedí na postech zvaných „HR zaměstnanci“ – lidské zdroje – a mají vést pohovory a rozhodovat o budoucích zaměstnancích. Těmto lidem je okolo 22–23 let, a povětšinou možná někde brigádničili, ale o HPP a pracovní sféře jako takové nemají ani ponětí. A ještě aby je o tom ve školách učili... o realitě! Tito HR zaměstnanci mají podle mě naučené fráze, které opakují všem uchazečům o zaměstnání a nerozlišují tak osobnostní a pracovní kvality každého člověka. Mimo jiné mám i domnění, že musí nějakým způsobem naplnit předem dané počty lidí, které musí k pohovoru na danou pozici vybrat, ale vybrat také nikoho nemusí. Čili nejde o výběr kvalitativní, ale kvantitavní, aby naplnili dané úkolové cíle. Pak je to ale ještě zvrácenější proces, jelikož dávají lidem plné naděje, když už je zvolí do výběrového řízení, ale vlastně už při výběru vědí, že i po pohovoru je nevyberou na danou pozici.
Takže jak to v závěru zhodnotit? No, vycházím z vlastních zkušeností, takže tady neplácám báchorky, ale čistou realitu. Co se týče množství nabízených míst, tak je opravdu široké. Ale široký neznamená kvalitní nebo to, že by nás mohli do té práce přijmout. Anebo přijmou, nechají lidi jen ve zkušební době a během těchto 3 měsíců je mohou kdykoliv bez důvodů vyhodit a nabrat zase nové zaměstnance. Protože ve zkušební době nejsme nijak vázáni výpovědní dobou, zaměstnavatel není vázaný vyplacením případného odstupného a při vyhazovu zaměstnavatel nemá povinnost zaplatit zaměstnanci bonusové a nenárokové složky mzdy. Opravdu nic není tak růžové, jak nám zprávy a čísla malují. Ono ti, kteří tou růžovou malují, se s realitou ještě nesetkali.
Nabídka trhu práce je široká, ale jde o to, jakou práci nabízí, za jakých podmínek, a hlavně komu jsou tyto nabídky určené, tedy spíše nejsou. Probíhá zde silná věková diskriminace ze stran zaměstnavatelů. Lidé ve věku 40+ už jsou pro kvalitní pracovní trh odepsaní. Těmto lidem pak nezbývá nic jiného než přistoupit na chabé pracovní podmínky nebo zůstat na úřadu práce, a to nedobrovolně. Špatné pracovní podmínky jsou této skupině lidí nabízeny s tím, že jsou si zaměstnavatelé vědomi, že lidé přes 40 let nemají příliš na výběr a spoléhají na přijetí horších pracovních podmínek.
Mezi tyto špatné podmínky patří např. nízké a neadekvátní mzdy, vyplácení minimální mzdy na pásku a zbytek na ruku (čili příspěvek do důchodového pojištění je minimální), neplacení za práci přesčas, svátky a noční hodiny. Někteří zaměstnavatelé jeden měsíc nedají práci ve svátek, aby nemuseli platit peníze navíc, ale druhý měsíc dají zaměstnanci o to více hodin za tento svátek, aby naplnil fond pracovní doby.
Dalším velkým problémem jsou dlouhé směny. Ve většině případů jsou nabízeny 12 hodinové směny, někdy až 15 hodinové s tím, že je člověk musí odsloužit na nohou.
Takovéto nabídky nejsou přijatelné a k vydržení ani pro čerstvé absolventy, natož pro starší ročníky. A proč by měl člověk, který už odsloužil tolik let, prostát, vydržet tak vydřidušskou práci, když ti, co právě vyšli ze škol jsou plní sil!
Jenže to je právě to, tito čerství absolventíci sedí na postech zvaných „HR zaměstnanci“ – lidské zdroje – a mají vést pohovory a rozhodovat o budoucích zaměstnancích. Těmto lidem je okolo 22–23 let, a povětšinou možná někde brigádničili, ale o HPP a pracovní sféře jako takové nemají ani ponětí. A ještě aby je o tom ve školách učili... o realitě! Tito HR zaměstnanci mají podle mě naučené fráze, které opakují všem uchazečům o zaměstnání a nerozlišují tak osobnostní a pracovní kvality každého člověka. Mimo jiné mám i domnění, že musí nějakým způsobem naplnit předem dané počty lidí, které musí k pohovoru na danou pozici vybrat, ale vybrat také nikoho nemusí. Čili nejde o výběr kvalitativní, ale kvantitavní, aby naplnili dané úkolové cíle. Pak je to ale ještě zvrácenější proces, jelikož dávají lidem plné naděje, když už je zvolí do výběrového řízení, ale vlastně už při výběru vědí, že i po pohovoru je nevyberou na danou pozici.
Takže jak to v závěru zhodnotit? No, vycházím z vlastních zkušeností, takže tady neplácám báchorky, ale čistou realitu. Co se týče množství nabízených míst, tak je opravdu široké. Ale široký neznamená kvalitní nebo to, že by nás mohli do té práce přijmout. Anebo přijmou, nechají lidi jen ve zkušební době a během těchto 3 měsíců je mohou kdykoliv bez důvodů vyhodit a nabrat zase nové zaměstnance. Protože ve zkušební době nejsme nijak vázáni výpovědní dobou, zaměstnavatel není vázaný vyplacením případného odstupného a při vyhazovu zaměstnavatel nemá povinnost zaplatit zaměstnanci bonusové a nenárokové složky mzdy. Opravdu nic není tak růžové, jak nám zprávy a čísla malují. Ono ti, kteří tou růžovou malují, se s realitou ještě nesetkali.