Má vize budoucnosti
Naše společnost se aktuálně nachází na rozcestí. Máme tak na výběr mezi destruktivními a neustále se opakujícími nefunkčními systémy a novým světem. Je tak zcela v našich rukou, jakým směrem se vydáme. Nová doba a nový svět vyžadují změnu od podlahy. Na konstrukci současného systému tak není možné stavět. Je to stejné jako když stavíte budovu. Trhliny můžeme něčím zaplácat, ale do baráku bude profukovat a zatékat a bude se tam tvořit plíseň. Transformovat musíme ve všech oblastech naší společnosti.
- Zdravotnictví – buďme lékařem sami sobě
Západní a tzv. alternativní a funkční medicína by měla být propojena a fungovat rovnocenně vedle sebe. Jedno bez druhého nefunguje a obě strany medicíny by měly být uznávány stejnou vahou. K léčbě bychom měli přistupovat komplexně, tedy léčba fyzického těla, ale i duše a psychiky. Měli bychom se navracet opět k darům přírody a naučit se využívat léčivé účinky bylinek a potravin, které jsou v současné západní medicíně už zapovězeny. K psychoterapii a k léčbě duše přistupujme se stejnou důležitostí jako k chirurgovi, gynekologovi, zubařovi apod. V dnešní době není návštěva psychologa už tolik ponižující jako dříve a lidé vyhledávají psychologickou pomoc sami od sebe, což je pozitivní pokrok. Psychosomatika a funkční medicína by měla zaujmout své čestné místo vedle obvodního lékaře a navázat smluvní vztah se zdravotními pojišťovnami. Různé obory medicíny mají být navzájem propojeny, není možné se zaměřit pouze na ten daný orgán, který mi primárně vyvolává potíže, ale je třeba vidět komplexnost daného problému. Vše souvisí se vším a lékaři by dle toho měli být studovaní a znalí. Některá základní vyšetření nejsou u našeho obvodního lékaře samozřejmostí a musíme si za ně zaplatit. Např. zjištění krevní skupiny, hladina vitaminu D3, vitaminu B12, cholesterolu, železa, vápníku, hořčíku atd.
- Školský systém – důraz na praxi, kritické myšlení, pansofie
Současný školský systém je zastaralý a stále stejný. Není přizpůsoben potřebám dnešní společnosti a úrovni vědomí. Není přizpůsoben ani praktickému životu, individualitě každého z nás, přirozenému vývoji dítěte a potřebám společnosti. Bohužel, učitelé, ne svou vinou, ale tím, jak je systém nastaven, neumožňují dětem otevřenou diskuzi, zamýšlet se nad danou problematikou a společně hledat odpovědi a řešení. Strnule nastavený systém nedává prostor kreativnímu myšlení, přirozenému zájmu dítěte o studium a možnost volby. Existují u nás už řadu let alternativní formy škol, ale tento způsob vyučování stále není uznáván jako plnohodnotný. Vidím jako důležité klást důraz na praxi, promítnutí dané problematiky v reálném životě / v terénu, tedy spojit vědomosti se zkušeností a zapojit děti do společné diskuze. Nechat těm nejmenším školákům možnost plynutí přirozené zvídavosti, nadšení do nových věcí. Brát na zřetel, že každá odpověď je v pořádku a nebát se říct svůj názor, i když je třeba špatně. Měli bychom klást větší důraz na tzv. doprovodné předměty, které v dnešní době pouze naplňují školní plán, tedy výtvarná, hudební a tělesná výchova, popřípadě občanská výchova a další. Tyto předměty by neměly vyplňovat pouze rozvrh dětí, ale měly by rozvíjet kreativitu, hravost, představivost a tvůrčí schopnosti. Navazujícím tématem je samotná tělesná výchova především na základních školách. Dítě by mělo mít na výběr mezi různými pohybovými aktivitami a má právo se rozhodnout, který sport/pohyb ho baví a bude jeho samotného rozvíjet. Některé základní školy dávají tuto možnost výběru a prvňáčci si mohou v prvním roku studia zvolit aktivitu, která je baví a chtějí se jí nadále věnovat. Toto by mělo být samozřejmostí.
Navazující střední a vysokoškolské vzdělání by mělo dávat smysl a připravit člověka do skutečného života. S vyšším vzděláním by se měla adekvátně tomu zvětšovat šíře vědomostí, měl by být kladen důraz na schopnost veřejné diskuze, na uplatnění znalostí a schopností v praxi a na využívání kritického myšlení.
V neposlední řadě bych zaměřila pozornost na obory vyššího a vysokoškolského vzdělání. Převládají u nás v posledních letech tzv. pseudoobory, jako multikulturalismus, genderová studia, což jsou studia naprosto nepotřebná a účelově zaváděna západními ideologiemi. Tyto obory nevidím pro rozvoj přirozené společnosti jako zdravé a prospěšné. Ráda bych, aby byl kladen důraz především na řemeslné učební obory, jelikož vyučených řemeslníků každým rokem v České republice ubývá a velká část zájemců o vysokoškolské vzdělání preferuje spíše ekonomické obory, přinejlepším ještě bez matematických předmětů. Řemeslo je poctivé, vždy je a bude potřeba a bude vždy vysoce ohodnoceno. Ekonomů, businessmanů a managerů máme nepotřebné množství. Máme zástupy mužů, kteří vymyslí dobrou marketingovou strategii a zhodnotí naše vklady, ale kdo nám postaví dům, kdo nám opraví koupelnu a kdo zrenovuje třebas zchátralý zámeček...
Se školstvím neméně souvisí neustálé a celoživotní vzdělávání a všeobecný rozhled. Jak víme, tak všechno souvisí se vším a lidé by měli mít základní přehled o nejrůznějších tématech už jenom z toho důvodu, abychom se dokázali spolehnout na sebe, dovedli diskutovat a umět se nad problematikou zamýšlet.
- Podpora starších lidí na trhu práce
Lidé ve věkové kategorii 45–50+, kteří hledají zaměstnání, jsou v podstatě diskriminovanou skupinou obyvatel. Rekvalifikace nabízená úřadem práce jsou nedostačující a budoucí zaměstnavatelé na ně nekladou příliš velký důraz. Tento problém je zakořeněn ve společnosti, kde je dávána do popředí především mladá generace, která má samozřejmě své silné stránky oproti naším rodičům, ale nemá především zažité zkušenosti. Za minulého režimu, který jsem osobně neprožila, ale z vyprávění a sledování vnímám jako klad, že byla kladena úcta ke starším a znalejším zaměstnancům, k ženám a dlouholetí zaměstnanci byli za svou práci odměňování. Co kdybychom některé návyky aplikovali do dnešní doby a podpořili firemní kulturu osobnějším přístupem ke svým zaměstnancům, podpořili naše profesně a věkově starší kolegy a dali tak všem dalším zaměstnavatelům najevo, že starší uchazeč o práci není odepsaný.
- Cestovní ruch v souladu s přirozeným životem v destinaci
Ještě před rokem 2020 jsme mohli sledovat, ač velmi vysoké statistiky návštěvnosti České republiky, vzrůstající komercionalizaci cestovní ruchu a probíhající destrukci destinací. Každá destinace má svou určitou míru únosnosti a kapacity, což masový cestovní ruch nerespektuje. Je tak třeba se zaměřit na kvalitu namísto na kvantitu. Centra měst, především Prahy, se začala proměňovat ve hlučné, špinavé a komerční ulice. Z center jsou mimo jiné vyhnáni místní obyvatelé na okraje měst, historické budovy pomalu chátrají, zejí prázdnotou a jejich majitelé jsou převážně cizinci. Cena těchto nemovitostí, či jen samotný pronájem prostor jsou častokrát velmi vysoké, a tak prostory zůstávají dál opuštěné a staví se nové a nové budovy. Je třeba vrátit život zpět do jádra města, podpořit české podnikatele a produkty, které by vdechly do ulic jiný rozměr.
Je tak třeba podporovat zaměstnanost místních obyvatel, vrátit služby na úroveň a kvalitu, která přiláká turisty do destinace a budou se na místo rádi vracet na základě pozitivních dojmů. Měli bychom se snažit navracet do ulic genius loci (ducha místa), pojmout cestovní ruch šetrněji vůči místním obyvatelům a s přirozeným rozvojem destinace. Pečujme o své kulturní dědictví, pěstujme zeleň i ve městě, dávejme prostor především místním producentům a výrobkům, preferujme kvalitu před kvantitou, vraťme místní obyvatele do měst.
- Podnikání v souladu s přirozeným rozvojem člověka a společného prostoru
Podnikání v souladu s naším osobním životním záměrem a potřebami našeho okolí je má představa šťastnější budoucnosti. Nemusíme být všichni úředníci a manažeři, protože systém nám tvrdí, že je to lukrativní zaměstnání a rodiče nám říkávali, že jenom takto z nás „něco bude“. Uvažujme nad prací/podnikáním jako nad aktivitou, která bude dávat smysl mně a mému okolí, bude nás dělat šťastnými a bude v souladu s cestou naší duše. Někdo může být prodavačem v potravinách, ale lidé se za ním budou s radostí vracet, protože cítí a vidí, že ho práce baví, s úsměvem nás obslouží a s přáním hezkého dne se s námi rozloučí. Takovýto člověk dokáže rozzářit a vnést světlo na pracoviště. Každého baví něco jiného, každý je šikovný na jinou práci, někdo je výborný ve vedení podniku a někdo zase za přepážkou na poště. Každá profese je stejně důležitá. Potřebujeme v práci vedoucího, který řídí podnik navenek, ale stejně tak pokladní, která je v prvotním kontaktu se zákazníkem a tvoří hodnotu, či paní uklízečku, která udržuje např. naší prodejnu reprezentativní.