Generace Y

Tohle téma mě napadlo, když jsem se zaposlouchala do jedné písničky od Báry Polákové, koukala jsem kolem sebe a pozorovala, jak jsme všichni úplně stejní. Všichni stejné oblečení, špunty v uších, mobily v rukách a ten stejný zaneprázdněný a vyšťavený výraz. Myslela jsem, jak jsem originální, ale trendy a móda mě taky ovlivnily. Nejde se tomu vyhnout. Sledujeme dění a lidi kolem sebe a stejně nás to podvědomě ovlivní chtě nechtě. Patřím taky do mladé generace a jsem ovlivněná dobou, ve které jsem se narodila a ve které vyrůstám, což je tzv. generace Y, neboli děti milénia. Všichni jsme o tomto termínu slyšeli nebo četli.

Novodobá generace lidí ve věku cca 20–35 let a dnešní vysokoškoláci jsou už silně ovlivněni moderní technologií a především sociálními sítěmi. Nejsme už poznamenaní nedávnou historií, válkou, politickým utlačováním a omezeností zdrojů. Máme pracovní, finanční a potravinové jistoty. Máme zázemí, možnosti cestování, kam si zamaneme. Nemusíme se strachovat o přežití a máme tak možnost se více zaměřit na náš rozvoj, životní cíle a duševní naplnění.

Zaměřujeme se na budování kariéry, podnikání a zábavu. Dokážeme si života více užívat, ale především díky tomu, že nás v dnešní době nic neomezuje a nelimituje. Nicméně s tou svobodou, jak se to vezme. Žijeme v technologickém světě, který je propojen jako nikdy dřív. Sociální sítě, chytré telefony, tablety a všude přítomná Wi-Fi nás doprovází celé dny. Všechny informace, které je možné zveřejnit, visí na internetu, který je všem přístupný a tyto informace už jen tak pryč nedostaneme. Jsme na očích veřejnosti, aniž bychom si to uvědomovali. Naše soukromé fotografie zveřejňujeme na Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítích. Dáváme na odiv, kde jsme všude byli, co jsme dneska dělali, co jsme snídali, jak si užíváme života, co a koho máme rádi a koho zase ne. Tak bych mohla pokračovat. Náš život jsme předali do rukou bezdrátové síti, bitům a megabitům. Necháváme ho kolovat všemi světovými stranami, aniž bychom věděli, kdo skutečně naše citlivé informace shromažďuje a sleduje. Je tohle ta svoboda, na kterou jsme čekali a za kterou jsme bojovali?

Komunikace se ubírá jiným směrem

Žádali jsme svobodu slova, ale dnes naše slova vnucujeme každému. Zašlo to až do fáze, že nejsme schopni argumentace, demokratické diskuze a naslouchání a namísto toho vnucujeme náš názor celému světu. Volíme dost často nevybíravá slova, hodně mírně řečeno. Na internetu dokážou být lidé velmi agresivní a diskuzi to nepřipomíná už vůbec. Je to jasné, autoři těchto textů, článků a komentářů jsou schovaní za obrazovkami svých počítačů, a tak si dovolí z úst vypustit mnohem víc, než při komunikaci z očí do očí. Líbil se mi název takovýchto přispěvatelů, který používá projekt Příznaky transformace, říká se jim „trolové“. To je vystihující. Takovýto člověk vlastně jenom trolí kolem sebe, ale jeho argument nemá žádné opodstatnění, žádnou pointu a nehodlá se s vámi účastnit diskuze. Jenom si jede svou ideologii a názor, ale ten váš ho nezajímá. A to je jeden z negativních faktorů sociálních sítí a celého internetu. Díky této nastupující formě komunikace neumíme používat argumentace při běžném rozhovoru, neumíme se slovně ubránit, anebo naopak umíme dost slovně a nevybíravě ublížit, neumíme používat kritické a logické myšlení, nenasloucháme, neposloucháme, mluvíme ve zkratkách, nemluvíme jasně, neříkáme to, co máme na srdci, a čeho si asi všímám nejvíc je velmi omezený a chabý slovník. Nahrazujeme česká slova, názvy a slovní spojení těmi cizími, a to především anglickými. Jasně, já to chápu. Angličtina je dnes mezinárodní jazyk, bez angličtiny se dnes neobejdeme a je všude kolem nás. Některá slova ani nelze přeložit správně do češtiny tak, aby dávala původní smysl. To je samozřejmé. To nic ale nemění na tom, že bychom český jazyk neměli tak odsouvat a vyřazovat z našeho slovníku.

Jak bylo řečeno, tak mluvíme často také ve zkratkách a používáme neurčitá slova, kterými vyplňujeme texty, ale úplně zbytečně. Je to částečně součástí i naší autenticity, ale pokud se neumíme jasně vyjádřit, tak už to s autenticitou nemá nic společného. Například takové novinářské články v dnešní době postrádají jistý novinářský kodex, tedy nějakou profesionalitu psaní článků. Mě zaskakují už jen ty nadpisy, které jsou často tak trochu laciné.

Je to vší tou technikou, která vlastně mluví za nás. Píšeme 24 hodin zprávy formou zkratek a smajlíků. Nemáme pořádně čas na setkání a diskuzi tváří v tvář. Co mě tady hodně irituje, když se lidi v kavárnách, restauracích a barech neustále dívají do mobilů, přestože přišli nejspíš trávit čas s tím druhým, ale nějak mu nevěnují pozornost. Holka s klukem jsou na rande a vidím, jak jsou oba nejsíš magnetickou silou přitahováni k obrazovkám svých smartphonů a určitě s dávkou neomezených dat.

Práce v moderním pojetí

Nemohu opomenout asi můj největší problém s dnešní dobou v pracovní sféře, a to jsou nové uměle vytvořené pozice HR manažeři (Human Resources / Lidské zdroje). Tyhle lidské zdroje se dnes studují jako samostatný obor na ekonomických fakultách a dá se tak vystudovat ekonomka bez přítěží jako matematika, fyzika, operační analýza a další. Platíme tak nepotřebné obory ze svých kapes, a pak takovýto HR manažer bude rozhodovat, zda se na pracovní pozici hodíme nebo ne, aniž by on sám prošel jakoukoli pozicí ve firmě a osobně znal práci, potřeby, situaci a možnosti v rámci podniku. Když má někdo rozhodovat o tom, zda se na danou práci hodím, tak by měl vybírat podle svých zkušeností a znalostí. Ale jak může HR pracovník tohle všechno pojímat, když byl dosazen vyloženě na pozici nabírání nových zaměstnanců. To mi nějak nedává smysl. Na takovéto pozice je celkem hodně nabídek na pracovních portálech a podniky za to nabízejí i nemalé peníze. Přičemž, když si vezmu práce, které jsou fyzicky a časově vyčerpávající, ale jejich platové ohodnocení je neadekvátní, tak už mi to vůbec hlava nebere. Na takovéto práce, respektive řemeslné a ruční, nejsou dnešní lidé dostatečně kvalifikovaní a postrádají zkušenosti. Co je ale větší problém je, že tyto obory nechce v dnešní době nikdo studovat. Dneska je moderní být rovnou manažerem, junior manažerem, operačním manažerem a hlavně mít dobrý time management, business skills, zvládat work under pressure a umět coachovat podřízené (kouč, mentor – podporuje a motivuje profesní růst zaměstnanců).

Na to navazuje problém přehlcení ekonomických fakult. Vytváří se nové nepotřebné obory. Titul z vysoké školy už tak nemá takovou vzdělanostní hodnotu jako dříve a všichni popravdě jen čekáme až nám dají „TEN PAPÍR!“ Sama jsem setkala s motivací studentů toho typu, že jim jde o to, dostat papír, přičemž do školy na přednášky nemusí moc chodit, a to je přece výhodný obchod. Pak takovýto absolvent, který dostuduje až třeba magistra nebo inženýra, nemá tolik pracovních zkušeností a jeho první práce v 25 letech je někde na místě lidských zdrojů.

Dalším novým faktorem v oblasti práce je časté střídání prací. Je ideální, když je CV různorodé a obsahuje nějaké certifikáty, zkušenosti práce v cizině nebo zkušenost z pracovní stáže, a také různé pracovní pozice. Není dobré sedět příliš dlouho na jedné židli. To by mohlo přeci vypadat, že nemáme zájem se kariérně rozvíjet, zkoušet nové věci a nabírat zkušenosti. Na tom zase nevidím nic špatného. Naopak mi to přijde super, že se tak snažíme rozšiřovat svoje pole působnosti a máme tak větší příležitosti sehnat si kvalitní zaměstnání, které nás bude bavit. Na druhou stranu se dneska vedoucí na vás dívají skrz prsty, když jste byli v nějakém zaměstnání dlouho a byli vedení věrní, což nejspíš vypovídá o spokojenosti obou stran. Tak tomu bývalo ještě u generace mých rodičů, kde se dlouholetá důvěra k zaměstnavateli cenila. Dneska jsme ale úplně někde jinde. V technologické době se zasazuje do pracovního procesu robotizace, neosobní jednání a jakási pracovní korektnost. Důležitá poznámka a každého pracovního inzerátu je „přátelský a mladý kolektiv“ a při pohovoru se vás ptají: „Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?“ Tak jste ready si hledat práci?

Politika – horké téma hlavně mezi studenty

Téma politiky a především politické demonstrace vždy byly a jsou problematikou studentů. Ať vidíte jakoukoliv politickou demonstraci, když budu brát v potaz Českou republiku, tak mezi hlavní protagonisty budou patřit právě studenti. Proč tomu tak je? Je to jednoduché. Studenti jsou nejlépe ovladatelnou skupinou lidí, a proto je nejsnazší je naimplementovat do těchto politických akcí. Jak víme, tak na školách často probíhá politická indoktrinace během vyučování a je tak vytvořeno politické názorové smýšlení a směr, jakým se mají studenti ubírat, aby posloužili tak, jak mají. Nechci tvrdit, že jsme snad jako cvičené opice a necháme všichni sebou takhle jednoduše manipulovat. Každý má svoji hlavu a měl by ji také používat. Ale ono se to lehce řekne, když ve škole trávíme většinu času a podvědomě nám během studia podsouvají pro-systémové názory a multikulturní ideologie.

Co se týká politických demonstrací, tak můžu uvést názorný příklad na událostech tak posledních dvou let. Studenti základních a středních škol byli skoro až vyhnáni do ulic, přičemž studenti samotní to brali jako uvolnění se z hodiny. Upřímně, kdo z nás by to nebral... To je ale právě to. Zneužívá se nesvéprávných lidí, aby v budoucnu sloužili systému. Je určitě skvělé, když se lidé zajímají o politiku už v tak brzkém věku. Politika je součástí nás každý den a měla by sloužit tak, abychom si všichni žili, co nejlépe. Bohužel, tohle se ubírá špatným a nezdravým směrem.

Dalším novodobým politickým nešvarem jsou neziskové organizace, zkráceně všude vykládáno jako „neziskovky“, které úplně neziskové nejsou a své nemalé výdělky investují do dosti nekonkrétních, ale veřejnosti prezentovaných dobročinných akcí. Tyto akce jsou vlastně takovým pláštěm, pod kterým se skrývají procesy, které mají vést k implementaci politických ideologií a v dnešní době také témat jako multikulturalismus, genderové ideologie, LGBT hnutí a také se snaží o rozvracení tradičních hodnot, rodiny, vzdělanostních a morálních hodnot a určitě mnoho dalšího. Na to bych se ale chtěla později zaměřit v samostatném článku. No a v těchto neziskovkách pracují právě mladí studenti, kteří za „dobročinnou“ práci berou celkem zajímavé peníze.