OVERTOURISM – PŘEDIMENZOVANÁ TURISTIKA

Vrátíme se na chvíli tak o rok zpátky do loňského podzimu, kdy jsme neměli ani tušení, co se na jaře roku 2020 spustí, a to celosvětově. Žijeme si „normálním“ životem, ekonomika funguje na 100 % a máme vše, na co si vzpomene. Cestujeme a užíváme si globalizovaného světa, ve kterém neexistují hranice a zábrany. Vzdálenost se zdá minimální i mezi kontinenty navzájem. Termíny globalizace a internacionalizace jsou v dnešním světě nepostradatelné i pro obor cestovního ruchu. Cestování je pro nás samozřejmostí a již nepatří mezi vymoženosti šlechty a vyšší vrstvy obyvatelstva. Tato forma trávení volného času začala pronikat do běžného života střední vrstvy po 2. světové válce s rozvojem letectví a technologie. Současný systém cestovního ruchu je založen na zvyšující se intenzitě, masovosti a komercionalizaci, ale zároveň na snižujících se cenách.

Co si představit pod pojmem overtourism/overturismus? Jedná v podstatě o nepřeložitelný pojem, nebo spíše ne doslova přeložitelný pojem. Jak název článku napovídá, nejkonkrétnějším překladem do češtiny je „předimenzovaná turistika“. „Overtourism“ je vcelku čerstvý pojem, ale jeho podstatu můžeme vnímat již pár let. Cestovní ruch, či turismus (jedná se ale o nesprávně používaný a neodborný pojem), je poslední roky dostupný nám všem hlavně díky nízkým cenám, globálním distribučním systémům, zprostředkovatelům pronájmu ubytování (nejznámější z nich je Airbnb), nejrůznějším mobilním aplikacím (pro ubytovací zařízení, dopravní služby apod.) a nízkonákladovým/low-cost leteckým společnostem. Tyto všechny faktory spadají pod globalizaci, která má za účel zpřístupnit svět nám všem. V oblasti obchodní, finanční, v oblasti komunikace a spojení, politické, ale především v oblasti cestování, propojení lidí a rozdílných kultur. Bariéry zanikají a s nimi možná i rozdíly, které jsou pro globalizovaný svět spíše nežádoucí. Nezdá se Vám?

Masový cestovní ruch se rozjel současně s nárůstem cestovních kanceláří a agentur, které začaly vysílat velké skupiny turistů do nejrůznějších rekreačních středisek, či na poznávací zájezdy do top destinací Evropy. Postupem času začali ovšem prodejci cestovních služeb zpřístupňovat nová a nová místa a se zvyšujícími se nároky klientů bylo třeba rozšiřovat a zkvalitňovat služby. Kanceláře a agentury mimo jiné musely začít vnímat segmentovanost trhu a rozšířit své zaměření, např. na sportovní zájezdy, zážitkové zájezdy, aktivní cestování apod. Stále se ale jedná o organizovaný druh cestovního ruchu, který se drží alespoň minimálních pravidel.

S nástupem low-cost služeb a individuálního cestování, kdy si účastníci organizují vše na vlastní pěst, se faktor masovosti začal prohlubovat. Lidi začali zjišťovat, že k účasti na cestovním ruchu není třeba zprostředkovatelů a vlastní organizace je pohodlnější. Letenku Last Minute máte zakoupenou za 5 minut přes aplikaci, ubytování stihnete jedním klikem při čekání na letišti a zbytek služeb dořešíte na místě. Odbavení zavazadel se dnes vyhýbáme a vystačíme si s příruční taškou, či kabinovým zavazadlem. Výměna valut už není třeba, jelikož s platební kartou nás přijmout téměř kdekoliv. Vidíte? Spousta času je tak ušetřena a cestování je rychlejší a pohodlnější, než kdykoliv předtím. Turisté navštěvují ve velkých počtech místa, o kterých jsme se v cestovatelských příručkách donedávna nedočetli a objevujeme i ty nejodlehlejší kouty světa. Fenomén cestovatelství prostupuje celou společností. To ovšem s sebou nese své negativní důsledky.

Nárůst počtu návštěvníků a velkých skupin (povětšinou z asijských zemí), které se k dané destinaci chovají s minimálním respektem, zapříčiňují devastaci původního rázu místa. Obrovské množství turistů zaplavuje ulice a náměstí většiny hlavních měst Evropy. Praha se dostala za poslední léta na vysoké příčky  v hodnocení návštěvnosti a v oblasti cestovního ruchu exceluje. V roce 2018 byla 20. nejnavštěvovanějším městem světa a v rámci Evropy se řadí do TOP desítky. To je výborná zpráva! Máme se opravdu čím chlubit a upřímně jsem na své město hrdá. Nicméně, při pohledu na město blíže už takovou radost nemám. Ulice jsou přetlakované obchůdky se suvenýry, které s českou produkcí a tradicí nemají ani vzdáleně nic společného. Ve službách, ze kterých si turista vytváří určitý obraz a dojem z destinace a celkově z dané země, pracují zaměstnanci cizích národností a na Čecha pomalu nenarazíte. To nemá být žádná rasistická narážka, aby mě nějaký přítomný aktivista nezačal osočovat. Je to pouze odraz toho, v jaké kvalitě se naše služby pohybují. Platy nejsou také příliš lákavé, jelikož často sami majitelé nejsou Češi. Všude se šetří.
A kdo šetří, má za tři? No, nevím.

Po našich historických uličkách se potulují veksláci a překupníci drog již od brzkých ranních hodin. Výhled na Týnský chrám zdobí obří postava ledního medvěda, pozlacení mužíci a další pouliční „umělci“, pod jejichž maskou se skrývají ta samá individua, jako jsou veksláci a „omítkáři“. Na začátku Karlova mostu vás nahánějí černošští námořníci. Na Václaváku a Staromáku jsou zase naháněči do strip klubů a Darling kabaretů. Navečer si odskočíte pojíst pražský kebab a zapijete to vodkou od Vietnamců odvedle za tučnou marži. V průběhu dne se celá turistická aktivita ve městě odráží v nepořádku a nečistotě, a tak na chodníku názorně můžete vidět, jak si turisté v Praze užívají. A my si užíváme jejich odpadků. A teď si vezměte, jaký obraz a image destinace tohle všechno vytváří.

Každá destinace má svoji únosnou míru kapacity turistů. Bohužel, cestovní ruch, jako většina oborů v současné době, dává větší důraz na masovost a předimenzovanost, než na produktivitu. Větší než přijatelná míra únosnosti způsobuje zásah do života místních obyvatel. Vrátím se ještě zpět k destinaci. Rozlišuje se totiž několik etap vývoje destinace cestovního ruchu. Tento vývoj znázorňuje přeměnu místa na destinaci cestovního ruchu, rozšiřování nabídky služeb, adaptaci místních obyvatel a celkově přizpůsobování se daného místa nárůstu turistů a jejich požadavkům. Současně ale poukazuje na zvyšující se komercionalizaci, tzn. přeměnu k obchodnímu využití, což je oficiální definice. Já si tento termín vysvětluji jako přeměnu z autentického, lokálního a typického pro dané místo ke konzumu, masovosti, nepřirozenosti, přesycenosti a vlastně i nenažranosti. 

Tím je tedy jasně naznačeno, že vývoj místa pro účely cestovního ruchu je spojen s přeměnou, která je nepřirozená. Zároveň dochází ke ztrátě ducha místa, tzv. „genius loci“ (slovní spojení pocházející z mytologie). Jde o nehmotný faktor. Mohli bychom si pod tím představit chování místních obyvatel, jejich charakteristické chování vůči místu, přirozený vývoj místa v souladu s obyvateli, tradiční výrobu, výrobky a podnikání, hmotné, přírodní a nehmotné památky zachovávané ve své původní energii a za svým původním účelem. Takový ten původní „spirit“ / nádech místa. A představte si takto Prahu. I když, upřímně řečeno, Praha si s ohledem na intenzitu cestovního ruchu, ponechává záhadným způsobem jisté stopy genius loci ve svém jádru. Turisté jsou z pražské pohádkové atmosféry přímo unešení. Sama jsem s turisty pracovala a jejich úžas nad naším městem byl zkrátka nepopsatelný. Praha není jen rozmanitost a dokonalá zachovalost architektury, ale i silné vibrace, které lidi přitahují k návštěvě, přestože zprvu tento důvod nedokáží slovy popsat. 

A jak se tedy s problémem overtourismu vypořádat? Sama jsem tuto otázku řešila poslední rok studia ve škole. No, současná situace okolo pandemie Covid-19 si s tímto problémem poradila lépe než kdokoliv z nás. Dokonce až za hranice našich očekávání. Nejenže vymetla z ulic všechny turisty, ale i místní obyvatele. A víte co? Možná, že toto je příležitost pro nový začátek, pro to, abychom cestovní ruch mohli pojmout lépe, efektivněji a šetrněji vůči obyvatelům a s přirozeným rozvojem destinace. Je třeba zohledňovat všechny stránky života, a to v jakékoliv situaci. V hospodářství a ekonomice stejně tak. Měli bychom zaměřit svou pozornost na spokojenost obyvatel především. Na jejich ekonomický blahobyt, podporu malého podnikání, zemědělství, starost o revitalizaci památek a krajiny a zapojení místních lidí do péče o své vlastní území. Podporovat tradiční výrobky a suroviny. Nechat prostor lokálním výrobcům a podnikatelům. Není důvod své lidi nechat odcházet pryč za lepším. Nevyhánět obyvatele na okraje měst a ukázat jim, že i v centru se dá kvalitně bydlet. V kombinaci toho všeho se duch místa opět vrátí a cestování bude mít zcela jiný nádech. Nemyslíte si? Máte jiný pohled na věc? Využijte kontaktní formulář níže a ráda se dozvím Váš postoj a názor na overtourismus.