Porucha příjmu potravy

Trochu si to přiblížíme.

Mezi poruchy příjmu potravy řadíme anorexii a bulimii, které mohou mít různé formy a projevy. Záleží pak individuálně na nemocném člověku.

Anorexie je nemoc, která je založena na pomalém vyřazování jídla z denního jídelníčku. Přísun jídla člověk omezuje natolik, že nemusí jíst vůbec a tělo to samozřejmě nevydrží. Ale abych to vzala od podlahy, tak popíšu startovní znaky nemoci.

Člověk si začíná z ničeho nic (tedy okolí připadá, že z ničeho nic) kontrolovat, co za den sní, kolik toho sní, kolik z denního jídelníčku tvoří tuky, cukry, sacharidy, bílkoviny a další pro tělo důležité látky. Snaží se pomalu omezovat nejdříve tyto látky, hlavně tuky, cukry a sacharidy, neboť mají vliv na naši hmotnost. A tento člověk chce svou hmotnost snížit. Nejdřív si možná dá za cíl shodit 3–5 kg, což by se nemuselo zdát nijak zvláštní. Přijímá do jídelníčku více zeleniny a ovoce. Vypadá to jako přechod na zdravý životní styl. Zhubne třeba těch cílených 3–5 kg. Pak se ale nad tím začne ztrácet kontrola. Má radost, že vysněné váhy docílil, ale chce víc. A proto začne z jídelníčku ubírat pečivo, těstoviny, rýže, maso a další, o čem si tento člověk myslí, že mu zbytečně přidává na váze. A hle, váha šla ještě víc dolu. Ale on chce ještě víc. Váhu si kontroluje každý den. Denně se přeměřuje a zaznamenává si centimetry obvodu svého těla, protože se mu nelíbí. Neustále se prohlíží v zrcadle, aby zkontroloval, jestli je výsledek viditelný. Ale jeho pohled sám na sebe začíná být nenávistný a čím dál více sebou pohrdá. Nejradši by to zrcadlo rozbil. Den už nezávisí na ničem jiném, než kontrole svého těla a toho, co přijalo. Centimetry, kilogramy, gramy, tuky, váha, špek, kost... tyhle slova neustále prolítávají hlavou. Ale co je horší, že nenávidí sám sebe. Nenávidí se natolik, že je rozhodnutý se tímto způsobem zničit. Je přímo posedlý kontrolováním a sledováním úbytků své váhy a centimetrů. Fotí se a prohlíží v zrcadle své zubožené tělo. Podporuje ho to, když se takhle vidí a snaží se nevědomky zničit ještě víc. Existuje plno blogů a webových stránek těchto nemocných lidí, kteří ještě ukazují ostatním své „úspěchy“, fotí se a podporují v tomto uvažování další holky a kluky.

A jaké jsou příznaky a následky? Tělo začíná rezignovat nad malým přísunem živin, a tak začnou slábnout kosti, nehty, začnou vypadávat vlasy, kůže je suchá, přidají se neustálé křeče do končetin, trávicí a nervový systém začíná kolabovat, holkám přestává fungovat pravidelný měsíční cyklus až úplně vymizí. Člověk je velmi slabý, ztrácí koncentraci, zeslabuje se mu paměť, neovládá sám sebe. Začíná se stranit okolí, rodině a přátelům a nejradši by byl jen doma a počítal kilogramy. Může se objevit i sociální fobie, tzn., že se natolik distancuje od okolí, že když vyjde ven, tak se třese, nedokáže se pořádně vyjádřit, bavit se a hned by zase utekl domu. Dalším přídavným projevem jsou stavy úzkosti, neustálé stresy, napětí, rozladěnost. To, co ho dřív zajímalo (koníčky, vzdělávání, kulturní život) ho už vůbec nezajímá. Nemocný člověk se ztrácí před očima nejen fyzicky, ale i mentálně a duševně. Horší ale je ztráta sama sebe. Tento člověk ztratil sám sebe a to už je úplné dno. Všechno na něj padá a v častých případech se takový pacient zhroutí, tělo mu zkolabuje a musí být převezen do nemocnice a následně do psychiatrické léčebny.

Takový pacient není ani v bludném kruhu, protože si ani neuvědomuje, že jde u něho o problém. Proto je potřeba, aby měl kolem sebe blízké, kteří mu ukážou, že o problém jde, dávali mu podporu, lásku a vnitřní sílu. Rady jako: „Najez se; tak jez normálně; já nevím, co zase blbneš,“ a další... no, to tomu ještě víc ublíží. A velkým a zásadním krokem nemocného je si uvědomit, že zdravý není. Pokud mu tohle v hlavě docvakne, pak může pracovat a jít opět na cestu hledání sebe samého. Takže jak vám asi došlo, jde o nemoc, která má kořeny v naší hlavě, respektive v pochroumané a ublížené duši, což je běh na dlouhou trať.

Bulimie je nemoc, kdy člověka ovládnou stavy nekontrolovaného a nepravidelného přejídání, ale následně ho provází výčitky, špatné svědomí a nenávist sama k sobě, že tohle udělal. Proto se pak snaží to, co snědl, opět dostat ven (zvracení, odvodňování, projímadla). Jinak průběh a příznaky jsou velmi podobné jako u anorexie. Opět nemoc pramení z nedostatku sebelásky, i když v tomhle případě vyloženě nenávisti k sobě samému a traumat...

Často bulimie nastává u lidí, kteří si před tím prošli anorexií. Bulimie je vlastně taková druhá etapa. Člověk dlouho hladoví a chce se pořádně najíst a zaplnit tu prázdnotu. Bohužel ale nezačal nejdřív pracovat na své duši a psychice, a proto jsou záchvaty jezení tak nekontrolovatelné. On opravdu vlastně neví, co dělá, když sní, na co přijde. Je jakoby náměsíčný, ale pak se probudí a sahá po projímadle nebo si strčí prst do krku. Dalším projevem může být to, že člověk chodí jíst v noci potají, když všichni spí. Obvykle se snaží před ostatními utajovat, že jedl a schovává obaly a zbytky jídla. Stydí se za to, že jedl.

Přejídání, ač se nezdá, je taky nemoc dost podobná anorexii a bulimii. Jedná se o nekontrolovaný a nepravidelný přísun jídla, kterým se člověk snaží zahánět své strachy ,nenávist k sobě, samotu, traumata z dětství a puberty. Jídlem si chce kompenzovat postrádání lásky od ostatních, pozornost, spokojenost. Jídlo mu přináší jakési „teplo domova“ a teplo na duši. Je to pro něho útěcha a útěk před tím, co nechce vidět.

Tento člověk se prostřednictvím své nadváhy schovává před okolním světem. Schovává se ve svém těle. Jeho tělo je jakýsi ochranný krunýř a cítí se v něm bezpečně. Nechce ukázat ostatním sám sebe, protože on sám sebe nechce poznat a vidět se takový jaký je. Není schopen se přijmout, mít se rád, být se sebou rád. Tento obranný mechanismus funguje stejně jako u anorexie a bulimie.

Jaké jsou původní kořeny nemoci

Všechny naše dnešní problémy mají kořeny v dětství. Bohužel, většina z nás prožila v dětství něco traumatizujícího a třeba, aniž bychom si to uvědomovali, takže následky se mohou projevit během dospívání a v dospělosti. Záleží kým se obklopujeme, s kým vyrůstáme, kdo na nás má zásadní vliv. V dětství se vše formuje.

V případě poruchy příjmu potravy jde o nedostatek lásky od našich blízkých, což malé děcko potřebuje nejvíc a vede to i k sebelásce. Není mu dávána najevo podpora, uznání, pozornost. Dítě není naučeno k sebeúctě a k úctě k ostatním. Rodiče mají bohužel často tendenci dětem podkopávat nohy, i nevědomě.

Další etapou je základní a střední škola, posměchy a podkopávání od spolužáků, šikana. Děti dokáží být opravdu škodolibé, ale kde to berou? No opět tam, kde jsou vychovávaní a přebírají vzorce chování. Často se jedná o děti s nadváhou, s brýlemi a další „vadami“ na kráse, děti odlišné svým chováním, jednáním, děti „snaživé“ a „šprty“, což všechno přidává v jejich neprospěch. Opět je to všechno výchova, domov a rodina. V době puberty se zásadně měníme a připravujeme se na cestu dospělého člověka. Ale tohle všechno, co takovéhle děti potkalo, bude formovat i jejich pubertu a následky se značně prohloubí. Není divu, že porucha příjmu potravy se nejčastěji začíná objevovat v pubertě. Člověk zažívá silné změny a další zásadní traumata.

Ideály krásy nejsou ideální

Holky, ale i kluci, se často v dětství a pubertě ztotožňují se svými idoly (herci, zpěváky, modelkami, sportovci) a vzhlížejí k nim jako k někomu, kým by chtěly být taky. Tyhle celebrity, jak už jsem psala v článku Celebrity jako loutky, mají v lidech vzbuzovat umělé ideály krásy, projevu, jednání, chování a mají nám vštěpovat hříšný styl života (alkohol, drogy, sexuální orgie a zvrhlosti). Děti a puberťáci jsou velmi citliví a náchylní si přivlastňovat něčí způsoby a i fyzický vzhled. Všímají si, jak jsou jejich idolové dokonalí, štíhlí, krásní a všichni je mají rádi a obdivují je. Kdo by takový nechtěl být? Jen si neuvědomují, že všechny ty fotografie a videa jsou záměrně upravena k dokonalosti ve Photoshopu. To, co dokážou s fotkami udělat, je nepřirozené, ale i fyzicky nereálné. Vymaže se piha tamhle, beďar tuhle, zmenší se nos, zúží boky, kuš s celulitidou, trochu se to vytáhne, tady zase utáhne, vyhladí a zahladí. A takhle se tvoří ideál krásy. Během 10 minut může být vytvořen úplně jiný člověk. No takhle by to asi fungovat nemělo...

Všichni jsme krásní se svými nedokonalostmi, které nás dělají výjimečnými, originálními a přirozenými. Nedokonalosti jsou to, co z nás dělá právě nás. To, proč někoho zaujmeme, necháme na něm pohled a nemůžeme z něho zpustit oči. Jak já mám ráda přirozenost, ale naprosto ve všem, protože vychází z kořenů a přírody. Krásná žena není krásná svými kostmi, ale tím, jak dokáže být ženou a je ženou ráda. Přirozená žena je výtvarné dílo téhle přírody, a přece ho nebudeme kazit. Každá je úplně jiná. Tady můžeme vidět, jak příroda dokáže být rozmanitá a nápaditá. Žena s tvary, pihami a jiskrou v očích, která umí sebe nést a předvést je prostě úplně top. Takže dámy, ukažme, jaký umíme být ženský!

Naučit se přijímat sám sebe je jedna z nejtěžších úkolů, ale výsledek je pak mnohem cennější a krásnější. Pokud umíme pracovat sami na sobě, pak můžeme pomáhat i těm kolem sebe. Všechno začíná u nás... ale úplně všechno.