ŽIVOT NA POHOVORECH

Téma pracovních pohovorů je mi blízké. Tak nějak mi neustále přicházelo do cesty a kdybych měla spočítat svůj čas strávený na pohovorech, tak bych stačila sepsat celou knihu. Co ten čas, ale zážitky a lidi, na které jsem měla možnost narazit. Za to stojí napsat alespoň článek. Když se tak zpětně na všechny ty absurdity podívám, tak jsem svým způsobem ráda, že jsem měla tu zkušenost a mohu předávat své zážitky dál. Ať už pro pobavení, nebo pro čerpání informací třeba zrovna pro váš nadcházející pohovor. Na druhou stranu si říkám, že mám i tu možnost předložit ostatním, tedy vám, čtenářům, proces počínaje hledáním práce až po náběr zaměstnanců v obraze a realitě, na kterou vás zcela určitě ve školách a ve článcích na pracovních portálech nikdo nepřipraví.

Tak milé děti, povíme si pohádku o princezně absolventce a zlé královně, která vládla v království lidských zdrojů. Tohle království nebylo ledajaké. Vládla tu byrokracie, vlastní řád a pravidla. Což o to, ale území bylo obestavěno ozbrojenou gardou, které se v tehdejších dobách říkávalo „HR manažeři.“ Kladli nesmyslné otázky všem, kteří se chtěli dostat do království. Máš na mysli hádanky, ne? Ano, svým způsobem hádanky, na které ale nikdo neznal správnou odpověď. Následně zadávali úkoly, které opět nedávaly smysl, a jen málokdo se probojoval na toto snová území. Princezna absolventka byla čerstvou a hrdou nositelkou několika univerzitních řádů. Na své řády byla patřičně pyšná, a tak se se svými opečetěnými diplomy vydala do světa, aby navštívila království lidských zdrojů, jelikož byla přesvědčená, že má právo se ujmout nástupnického žezla ona. Co ale princenznu na její cestě za kariérou potkalo, jí ve škole nikdo neřekl...

Dodatek k předchozímu odstavci: Ne, nejsem princezna absolventka. Ano, mám jeden titul, ale svou bojovku po pohovorech jsem odstartovala již po střední škole, takže jsem člověk znalý spíše reálného života, než toho studentského. Školu jsem dělala při zaměstnání čistě pro můj osobní zájem, než pro ten kariérní. Nicméně, abych už pokročila k jádru věci...

Na střední škole nás nikdo neškolil k tomu, abychom se poprali na bojišti života a bojovali o přežití. Profesoři se nás snažili dostat ke kýžené maturitě, údajné zkoušce dospělosti a v nejideálnějším případě i na vysokou školu, přičemž někteří z nás ani po 4 letech nezjistili, zda na školu patří, nebo se v našem ústavu ocitli omylem. Já patřila mezi „šťastnější“ jedince, tím pádem jsem rovnou po maturitě nastoupila na vysokou školu. Obor? Nic mi neříkal, ale byla jsem přijata na základě přijímaček. Jestli mě to bude bavit a co budu dělat s tímto vzděláním dál? Nezájem. Hlavně, že budeš mít vysokou školu, jinak totiž nepřežiješ a neskončíš jako jeden z těch byrokratů a managerů, kteří se oficiálně upsali bezduchému stylu života. Práce je sice pozvedává kariérně, ale psychicky a emočně zcela naopak, ale to ti jistě vynahradí 4 tituly před jménem a pocta platit milionářskou daň.

Na pracovních portálech a dalších webových rádcích můžete nalézt nejrůznější tipy a triky, podle kterých se řídit u pracovního pohovoru, a to pěkně bod po bodu, programově a strukturovaně. Jak se eticky chovat, jakým otázkám se vyhýbat, jaké nadávky si odpustit. Co si obléct? Pohřební šaty nechejte na později, možná oprašte své maturitní obleky a v případě potřeby odhalte vaši Pandoru na zápěstí. Měli byste nastudovat psychologii neverbální komunikace a nabušit se česko-anglickými výrazy hodnými správného absolventského uchazeče. Jak podat ruku, že se nemáme škrábat na zadku, proč se nedívat do země a kdy nezvedat oči v sloup. Nikdy se neptejte na peníze. Jakmile se vás ale zeptají na platové ohodnocení, oceněním se na úrovni minimální mzdy si jistě šplhnete. Pokud chcete posbírat pár bodíků navíc, můžete se zmínit, že rádi pracujete minimálně 12 hodin denně bez přestávky a vždy žijete jen prací a pro zaměstnavatele byste se rozdali. Dny volna a dovolené vám přijdou vniveč, jelikož je stejně strávíte jen myšlenkami na nadcházející pracovní úkoly. Dobře, dobře. Takto se pracovní portály k hledání práce vskutku nevyjadřují, ale špetka nadsázky v tomto případě podtrhuje realitu.

A jaké bylo mé setkání s realitou na půdě trhu práce? Rady internetu jsem si mohla strčit víte kam... Do tříděného odpadu. Hlavně buďte EKO každým coulem! Nicméně, jsem ráda, že jsem se tak brzy postavila nohama na zem. Co takoví čerství absolventi, kteří alespoň po 5 letém vysokoškolském studiu poprvé vkročí do světa pracovních pohovorů, lidských zdrojů, smluv, daňových přiznání a možná i Úřadů práce. Možná, že mé zkušenosti nejsou objektivním měřítkem a někteří z vás měli štěstí a jsou šikovní, díky čemuž neměli šanci poznat, abych tak řekla, tyto privilegované zážitky.

Moje oblíbené dámy z HR oddělení, tedy human resources / lidské zdroje, mě poučily o tom, jaký je minimální plat pro přežití v Praze. Pokud zamýšlíte, že byste si rádi ze své výplaty pořídili třebas novou lampu, abyste si posvítili na své účty, zapomeňte na své sny. Slečna, která možná doposud neviděla v domácnosti složenku, ale prosím, nechci křivdit, mě uzemňuje a navrací mě zpátky do reality, kde ocenění práce nehraje roli, a o mé budoucnosti rozhoduje čerstvá maturantka. Slečna čte zadumaně předem připravený formulář s otázkami, které pokládá všem uchazečům. Stejným tónem a stejnou formou, roboticky a vzorovaně. Pohovor za pohovorem, člověk za člověkem, stále ta stejná norma je používaná na zcela rozdílné zájemce o práci. Přičemž skutečně nevím, kdo v této soutěži vyhrává, jelikož inzerát na pozici visí na pracovních portálech neustále dokola. Jeden z posledních pohovorů, který vedla pravděpodobně nová slečna na pozici HR manažerky, probíhal opět vcelku komicky. Po letech praxe už ze mne opadl stres a napětí, které ovlivňují první dojem, na který zaměstnavatelé vsází v první řadě. To je další subjektivní faktor, který vám při hledání práce příliš nepomůže. Abych se vrátila ke zmíněnému pohovoru. Slečna HR se několikrát zamotala do vedeného rozhovoru, a tak nezbývalo nic jiného, než abych se dialogu ujala z obou stran. Zastupovala jsem stranu tazatele i respondenta. Když mi slečna položila jednu srozumitelnou otázku, která mě překvapivě zaujala, snažila jsem se nad odpovědí opravdu zamyslet a odpověděla jsem... jak to říct... má odpověď zkrátka byla svá. A to byly pravděpodobně kameny úrazu. Sebejistá, rozumově založená osoba je očividně nepřijatelný kandidát.

Když si tak čtete rady ohledně toho, jak se na pracovní pohovor obléknout, žádalo by si to vydání vlastní příručky. Na jaké místo si vzít sukni a halenku, kde radši volit elegantní kalhoty, kde vám neodpustí tričko s krávou na prsou, na hipsterský batůžek zapomeňte a o úpravě vlasů, nehtů a make-upu už nemluvě. Však to znáte: co si vzít na sebe, abych na zaměstnavatele zapůsobil/a.
A také jestli je zaměstnavatel muž, nebo žena. Jestli se hlásíte o místo generální ředitelky, či na pokladnu do supermarketu před vaším barákem. Upřímně řečeno, po sérii návštěv u různých firem je mi ošacení jedno a zaměstnavatelům konec konců také. Neříkám, že byste měli nakráčet do banky v pyžamu se zubní pastou u pusy a ohlásit se stylem: „Tak mě tady máte!“ Ve skutečnosti hrají ve volbě uchazeče individuální názory, postoje, domněnky a předsudky každého náboráře. 

Jak bylo řečeno, zaměstnavatelé jsou zcela odlišní ve způsobu vedení pohovoru, v tázání a kladených otázkách. Naučila jsem se nic neočekávat. Opravdu se může stát cokoliv a mohou se vás ptát, co je zrovna napadne, přičemž kladená otázka nemusí být zcela jistě opodstatněná. Hlásila jsem tento rok na místo junior účetní, spíš pomocné účetní / administrativní pracovnice. Praxi jsem neměla a nikdo ji předem ode mě nevyžadoval. Nicméně na pohovoru jsem byla dotazována na své dovolené, zážitky z cest, kam se chystám na výlet, proč jsem studovala v Českých Budějovicích (školy jsou prý i v Praze a bez pana vedoucího bych to doteď nevěděla),
a zda vím, že se hlásím do administrativy, když jsem z cestovního ruchu. Tak jsem si tak v hlavě odpovídala, že ještě nejsem zcela mimo a na inzeráty odpovídám při plném vědomí. Podprahově mi bylo dáváno najevo, že nabídka není pro mě a nemám tady co dělat, místo toho, aby mi byla objasněna náplň pracovní pozice. Pan ředitel se mě usilovně snažil přesvědčit, že jako člověk z cestovního ruchu patřím opět do cestovního ruchu, přičemž tehdejší stav byl v tomto oboru na bodu mrazu. Tento fakt byl jasný snad celému státu, krom pana ředitele v tomto nejmenovaném podniku. Tím ale tento směšný pohovor nebyl u konce. Můj životopis, který mimochodem vždy zasílám současně v odpovědi na inzerát, pobavil i tak zprvu zasmušilé lidi. Vedení se zdála má pracovní a školní kariéra, dovednosti a zájmy hodné pobavení, a tak jsem v průběhu rozhovoru poslouchala smích a povzdychování. Chápu, při pohledu na můj život je má reakce stejná. Ale na pracovním pohovoru to prostě nečekáte. Celý můj výstup byl nejspíš k nevydržení tragický, a tak si pan ředitel začal do mého životopisu kreslit a následně se rozloučil a odešel.

Obdobně tragikomický pohovor jsem zažila ještě předminulý rok. Hlásila jsem na místo recepční do krásného hostelu. Neformální atmosféra a práce s turisty. To bylo přesně moje gusto. Pan vedoucí měl o mě však jiné mínění. Po shlédnutí mého životopisu jsem dostala kázání ohledně mé volby vzdělání a místa školy. Pražáky zkrátka neustále překvapuje má volba studia v Českých Budějovicích. Ale kdyby jenom to, rádi mě poučují, proč jsem měla zůstat na studiích v Praze, jaké výborné školy a obory naše město nabízí apod. Jen těžko jim vysvětlit, že se o jejich názor nikdo neprosil. Zpět tedy k pohovoru. Tento pan vedoucí mě vyloženě káral jako malé děcko či neposlušného žáka kvůli mým pracovním zkušenostem, rozmanitosti a množství pracovních pozic, kterými jsem do té doby prošla (včetně brigád na střední to bylo cirka 5 míst). Dobrá tedy, do svých 22 let jsem bohužel neměla příležitost dělat jakoukoli vedoucí pozici, strávit rok prací v cizině a vyzkoušet obory v rozpětí od administrativy po zemědělství. Někdo to možná stíhá, ale životní překážky mě k tomu zkrátka nepustily. Ne, nemám zkušenosti ze všech prací a oborů, neznám všechny interní systémy, nevedla jsem lidi, neorganizovala jsem eventy a nepodílela jsem se na rozhodování na úrovni vedení firmy. Nicméně, dále mě pan zaměstnavatel seřval, že jestli si myslím, že budu u něho na recepci lenošit, tak to se mýlím. „Tady se pracuje. Jestli si myslíte, že se tady budete flákat, tak to jste přišla špatně! Když studujete, tak choďte jenom do školy. Když chcete pracovat, tak choďte jenom do práce. Já vás vůbec nechápu!“ Odpověď uvnitř mé hlavy: „Pane, to, že se nechápeme je asi to jediné, na čem se shodneme.“ No, do té doby jsem neměla ani příležitost odpovědět a jakkoliv oponovat. Očividně tento pán uměl vyčíst charakteristiku mé osobnosti, plány a myšlenky z životopisu. Musím pogratulovat, na to jsem já zatím nepřišla. Ještě je třeba dodat, že jeho čtení myšlenek bylo zcela mylné, ale nevadí. Po tomto několika minutovém výstupu a monologu jsem si řekla dost, popadla bundu a odkráčela zpět k dalšímu zoufalému hledání. 

Krom toho, že můžete na pracovních pohovorech čekat jakékoli reakce, připravte se i na česko-anglické managementové slovní obraty. Co si pod tím představit?: „Dobrý den, jak organizujete svůj time management? Jak zvládáte stressful situace? Potřebujeme člověka časově flexibilního se zkušenostmi s controllingem a reportingem. Jaký je Váš customer service? Preferujete práci na back office, middle office, či front office? Vyjmenujte Vaše soft skills a hard skills,“ apod. Někteří zaměstnavatelé tak předpokládají, že jste těmito výrazy nabušení a obratně je vkládáte do konverzace. Pak už je jen na vás, zda vplujete při rozhovoru rovnou do angličtiny, která, jak se zdá, má lepší obchodní značku.

Už je o mně známo, že má oblíbená otázka z pracovního pohovoru je: „Jaké jsou Vaše silné a slabé stránky?“ Případně: „Jak na svých slabých stránkách hodláte zapracovat?“ Nebudeme si nic nalhávat, někteří jedinci rádi mluví o svých silných vlastnostech a těžko nachází svá slabá místa. Nabízí se tu odpověď typu: „Proč bych měla prezentovat své slabiny, když mě stejně budete vybírat na základě mých silných stránek?!“ Pak je tu trollící varianta s nádechem ezoteriky: „Mé slabé stránky? Však to znáte, s retrográdním Plutem v konjunkci s Marsem jsou mé labilní stavy nezpochybnitelné.“ A na závěr si neodpustím odpověď, kterou obsáhnete veškerý rozhovor: „Jsem flexibilní persona se zkušenostmi ve finančním sektoru. Měla jsem na starosti oblast customer care, pracovala s transportem cash and cashless plateb ze zákaznického úseku do úseku interních zásob. Mou slabou stránkou je zablokovaná čtvrtá čakra a přílišná aktivita v práci. Můj time management vypadá tak, že ráno vstanu a opařím se tea. Následně jedu vždy dříve na směnu do práce a při tom volám na partnera: „Hele vole, kde mám káru?“ Když přijdou Japonci  and want to buy czech dollars, využiji svůj customer service a spustím google překladač.“